Osobnosti, které se významně zasloužily o propagaci a rozvoj města, budou i letos oceněny prestižní Cenou města Olomouce.

Zastupitelé na svém květnovém zasedání rozhodli, že držiteli Ceny se vedle herce Václava Babky, fotografa Vladislava Galgonka, sbormistra Jiřího Klimeše, z oblasti přírodních věd Vladimíra Mihála, z oblasti společenských věd Friedricha Nathera a hudebního historika Milana Ryšavého jsou mezi oceněnými také dvě osobnosti, které Cenu obdrží in memoriam. Václav Kamarád za boj proti totalitě a Rudolf Smahel v oblasti výtvarného umění a fotografie.

Předání Cen se uskuteční v úterý 5. června od 18 hodin ve slavnostním sále Klášterního Hradiska.

Letos se jedná o jubilejní desátý ročník předávání Cen města Olomouce. Po zrušení politicky motivovaného udělování čestného občanství na počátku 90. let minulého byla v roce 1998 založena nová tradice při oceňování významných osobností, jejichž život či tvůrčí činnost je spjata s Olomoucí.

Za deset let se rozrostl počet nositelů Ceny města Olomouce bezmála na stovku osobností a institucí.

Babka Václav

*11.8.1927 Praha
divadelní a filmový herec
Cena města Olomouce v oblasti divadlo

Svůj vztah k divadlu získal od svých rodičů, nadšených ochotníků. Jako mladík se v době války vyučil obráběčem kovů ve Waltrově továrně v Praze. Po krátkém působení v divadelní společnosti Bohuslava Boka v Hradci Králové, přešel do souboru Středočeského divadla v Mladé Boleslavi.
V době základní vojenské služby působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a po jejím ukončení odešel do tehdejšího gottwaldovského Divadla pracujících. Podle kritických hlasů byl výborným hercem klasického českého repertoáru. Zlínská etapa byla velkým přínosem pro jeho filmovou cestu.
Ve filmu se začal objevovat na konci padesátých let. Diváci ho tehdy mohli vidět ve filmech Vynález zkázy a Ukradená vzducholoď. Objevitelem Babkova hereckého umění byl režisér Vojtěch Jasný a počínaje filmem Touha, hrál ve většině jeho filmů. Od roku 1957 do roku 1988 vytvořil mnohé nezapomenutelné postavy v 50 filmech. Můžeme připomenout Přežil jsem svou smrt, Procesí k panence, Až přijde kocour nebo Všichni dobří rodáci.
Jeho přesvědčivé, lidsky prosté herecké umění se průběžně rozšiřovalo do rolí televizních.
Obdivuhodná byla jeho souhra s divadelními a filmovými partnery, zejména s malými dětmi. Spolupracoval také s režisérem Evaldem Schormem a slovenským režisérem Dušanem Hanákem.
Do Státního divadla Oldřich Stibora v Olomouci přišel v srpnu 1962 . Od sezóny k sezóně, od premiéry k premiéře rostla jeho oblíbenost a popularita. Během svého působení v činohře vytvořil 114 rolí ve 101 divadelních hrách. Jeho herecké umění můžeme připomenout v roli Habršperka v pohostinské režii Zdeňka Štěpánka Stroupežnického Našich furiantech nebo v roli Aloise Struny v Hrubínově Křišťálové noci. Babkova poctivá umělecká práce byla a je zdrojem inspirace a radosti.

Galgonek Vladislav

*14.5.1946 Český Těšín
fotograf, fotoreportér ČTK
Cena města Olomouce v oblasti fotografie

Absolvoval lidovou konzervatoř v letech 1967- 1969 a obor reportážní fotografie v letech 1981-1985 na FAMU. Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967 a profesionálně se fotografování věnuje od roku 1971, kdy působil jako fotograf-výtvarník na dole Odra v Ostravě. Od roku 1973 pracuje jako redaktor-fotoreportér České tiskové kanceláře Praha v oblastní redakci v Olomouci.
Zúčastnil se řady výstav doma i v zahraničí, zejména se skupinou H 70 (Ostrava, Havířov). Uspořádal autorské výstavy – Hukvaldy 1976, Uničov 1984, 1987, Jeseník 1985, Havířov, Šternberk 1992, Olomouc 1990, 1996, 1999, 2004, 2006 a Mohelnice 2001. V roce 2007 proběhla v Olomouci výstava Retrospektiva 35. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, publikuje své snímky doma i v zahraničí.
Získal několik cen v novinářské soutěži Czech Press Photo. Je členem Unie výtvarných umělců ČR a výtvarné skupiny STŘET 2001.

Klimeš Jiří

*21.9.1947 Olomouc
sbormistr pěveckých sborů
Cena města Olomouce v oblasti hudba

Absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Olomouci-Hejčíně. V roce 1972 ukončil studium na Pedagogické fakultě UP v Olomouci Obor český jazyk – hudební výchova. Po ukončení vysokoškolského studia nastoupil jako sbormistr Olomouckého dětského sboru při ODPM, ve kterém pracoval se svým otcem Karlem Klimešem. V roce 1973 se stal zaměstnancem PKO, kde působil jako sbormistr několika oddělení Olomouckého pěveckého sboru, pozdější Campanelly.
Byl zakladatelem a sbormistrem Šternberského pěveckého sboru (1978-1980), Hranického pěveckého sboru (1984-1989), Mládežnického pěveckého sboru Bel canto DK Sigma. Působil jako sbormistr opery a operety Moravského divadla (1985-1986), sbormistr sboru Moravské filharmonie Žerotín (1981-1990), zakladatel Akademického pěveckého sboru UP. V roce 1989 byl přijat na katedru hudební vědy a výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci, jako odborný asistent.
Je prezidentem festivalů: Svátky písní Olomouc, Musica Religiosa Olomouc, Amadeo Olomouc, Festa Choralis Bratislava.

Prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc.

* 9.12.1951 Trenčín
dětský lékař, onkolog
Cena města Olomouce v oblasti přírodní vědy

V r. 1976 vystudoval LF UK, obor pediatrie v Bratislavě, v r. 1980 získal I. atestaci a poté i II. atestaci z oboru pediatrie na I. LF v Praze . Na počátku r. 1991 obhájil kandidátskou dizertační práci : „Štúdium imunobiologických vlastností baktérií mliečneho kvasenia“ na LF UK Bratislava a v r. 1995 obhájil habilitační práci na téma: „Mechanizmy lékové rezistence u akutní lymfoblastické leukémie“. Zanedlouho na to získal specializační atestaci z oboru klinická onkologie a v roce 2000 byl inaugurován profesorem pediatrie na UPJŠ v Košicích. Profesor Mihál patří k našim předním odborníkům v oblasti pediatrie a dětské onkologie. Je členem výboru pediatrické společnosti JEP a místopředseda Pracovní skupiny pro dětskou hematologii ČR. Od roku 1979 pracuje na Dětské klinice Fakultní nemocnice a LF UP v Olomouci, z toho třináct let vykonává funkci přednosty kliniky (www.ocol.cz/detskaklinika). Zájem o výzkum nádorových onemocnění a hledání nových prognostických a prediktivních znaků v onkologii ho vedl k myšlence založit na své klinice Laboratoř experimentální medicíny (www.lem.ocol.cz), s cílem vytvořit vhodné podmínky pro rozvoj molekulárně biologicky orientovaného biomedicínského výzkumu s přímými klinickými výstupy. K jeho hlavním odborným zájmům patří klinické aspekty rezistence nádorových buněk na cytostatika, heterogenita nádorů, diagnostická, prognostická a prediktivní onkologie se zaměřením na dětský věk. Je autorem více než 110 původních a přehledových prací, pěti knih nebo kapitol v knihách a jednoho patentu a více než 250 abstraktů nebo ústních – plakátových sdělení s citačním ohlasem přes 110 v SCI. Byl a je úspěšným řešitelem několika grantových projektů, rozvojových programu a projektů Evropských sociálních fondů-ESF. V roce 2006 byl jmenován hlavním koordinátorem Komplexního onkologického centra při FNO (www.ocol.cz). Založil a nyní zastává funkci předsedy správní rady nadace Rakovina věc veřejná (www.vecverejna.cz). Opomenout nelze ani jeho funkci čestného předsedy a roli spoluzakladatele Sdružení Šance – sdružení rodičů a přátel hematologicky a onkologicky nemocných dětí (www. sancecz.org), jenž je dobrovolnou organizací, sdružující své členy , kteří se chtějí aktivně podílet na pomoci dětem s onkologickým a hematologickým onemocněním. Profesor Mihál ze své pozice statutárního zástupce děkana LF UP a proděkana pro záležitosti studia Všeobecného lékařství LF UP, se velkou měrou podílí na rozvoji moderní formy kurikula LF a svojí pedagogickou činností přispívá ke vzdělávání nových lékařů v rámci LF UP a PF UP v Olomouci. V prosinci 2006 získal Cenu ministra zdravotnictví České republiky za mimořádně úspěšné řešení významného projektu „Časná odpověď na léčbu jako nejvýznamnější prognostický faktor dětské akutní lymfoblastické leukemie v nové mezinárodní studii.“

Nather Friedrich Univerzitní profesor Ing.

* 7.4. 1924 Bruntál
emeritní profesor Technické univerzity v Mnichově, čestný profesor Univerzity v Temešváru
Cena města Olomouce za počin roku pro Olomouc, za propagaci Olomouce v zahraničí a za úsilí o rozvoj česko-německých vztahů

Dětství a mládí prožil v Olomouci. Své studium stavebního inženýrství na technických vysokých školách ve Vídni a v Karlsruhe ukončil v roce 1949. V roce 1977 byl povolán na Technickou univerzitu v Mnichově, kde zastával funkci profesora. Jeho práce často souvisela s posuzováním stavebních prací, byl aktivním členem mezinárodních grémií. Za své výkony ve výzkumu a teorii obdržel mnohá čestná ocenění a vyznamenání.
V posledních letech však věnuje své úsilí především historii Olomouce a česko-německým vztahům, přičemž s velkou zásadovostí hájí pravdivý pohled na dějiny obou národů. K Olomouci má hluboký vztah a v mnoha souvislostech ji v zahraničí pozitivně propaguje. Zasloužil se také o navázání partnerských vztahů našeho města s městem Nördlingen. Dlouhodobě spolupracuje s Univerzitou Palackého, kde působil jako hostující profesor a byl za to oceněn Zlatou medailí UP a Záslužnou medailí Pedagogické fakulty UP.
Ačkoliv je odborníkem v technice, věnuje se bádání v historii, zvláště pak v dějinách Olomouce. Za spolupráce PhDr. Vladimíra Spáčila připravil k vydání unikátní Kroniku olomouckých domů. Toto inspirativní dílo pro olomoucké dějiny nemá v Evropě obdoby. Kniha byla sepsána jeho prastrýcem Wilhelmem Natherem, tehdy místostarostou královského hlavního města Olomouce, v posledních dvaceti letech 19. století. Obsahuje pořadí majitelů jednotlivých měšťanských domů v Olomouci, včetně soupisu věcí zanechaných v pozůstalostech, zhruba od 16. století do roku 1900. Originál rukopisu je uložen ve Státní okresním archivu Olomouc.
Nemůžeme opomenout ani iniciativu Friedricha Nathera při založení významné humanitární organizace Lions club.

Ryšavý Milan

*7.1. 1927 Podivín okr. Břeclav
houslista, historik, publicista a hudební organizátor
Cena města Olomouce v oblasti hudba

Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlech a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 do roku 1988 byl angažován v Moravské filharmonii. Nejdřív jako primista a od dubna 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z Moravské filharmonie, byl dále jeden rok angažován v operním orchestru. Ke konci 50. let spolupracoval s lidovou uměleckou tvořivostí a byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu. Ve školním roce 1966-67 působil jako externí profesor houslí na konzervatoři v Kroměříži.
Počátkem 60. let se stal spoluzakladatelem hudebně výchovných koncertů, pořádaných filharmonií pro žáky nejnižších tříd základních škol. Čtyř až šestičlenné skupiny složené z členů MFO, divadla a univerzitních pedagogů za jeho vedení absolvovaly postupně v celém Severomoravském kraji do r. 1990 více než 1 300 výchovných koncertů pro základní a od roku 1982 i mateřské školy. Tyto skupiny kromě Olomoucka pravidelně od 70. let vystupovaly pro žáky v Havířově, Karviné, Orlové, Frýdku, Bohumíně a dalších městech, kam bývaly sváženy děti i z okolních míst. Výchovným koncertům se později intenzívně věnoval i jako penzista, soukromník.
V Moravské filharmonii byl od roku 1960 členem Umělecké rady a v období od roku 1968 do roku 1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO, s nímž absolvoval velké množství výchovných koncertů, ale i příležitostných vystoupení. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Postupně napsal knihy 25 let Moravské filharmonie, Budování Moravské filharmonie, Začátky Moravské filharmonie a čtyři obsáhlé kroniky, popisující období filharmonie v letech 1970-79. Napsal i množství článků do tisku a také začal s popisováním historie filharmonie v měsíčníku Kdy Kde Co.
Po delší odmlce, kdy se věnoval kromě hry v orchestru, výchovným koncertům, se k psaní historie opět vrátil v roce 2005. Nejdříve napsal Paměti filharmonika a následně Vzpomínky filharmonika. Nyní je již téměř před dokončením jeho desátá kniha s názvem O výchovných koncertech. Již rok opět vychází v Kdy Kde Co různé kapitoly z historie filharmonie. V olomouckém rozhlasovém studiu zatím natočil 12 dílů o historii filharmonie a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi.

Kamarád Václav

*6.6.1929 Šternberk
+ 17.2. 2007 Olomouc
Cena města Olomouce za boj proti totalitě

Válku prožil spolu s rodiči po záboru Sudet v Bohuňovicích. Na podzim 1948 byl v politickém procesu olomouckým soudem odsouzen na sedm a půl roku do vězení za rozšiřování protikomunistických letáků. Svůj trest si odpykal v Plzni a jáchymovských uranových dolech. Z vězení se vrátil do Olomouce a pracoval jako jeřábník ve stavebnictví. Zasazoval se o rehabilitaci politických vězňů a na svých přednáškách a besedách pro školy a veřejnost upozorňoval na nebezpečí komunistické ideologie. Byl členem Konfederace politických vězňů.V roce 2001 o něm vydalo nakladatelství Votobia knihu Pan Kamarád.

SMAHEL, Rudolf

*21.7. 1916 Kunovice
+ 15.9. 1997 Olomouc
umělecký fotograf, fotoreportér, odborný publicista
Cena města Olomouce v oblasti fotografie

Odbornou fotografickou školu absolvoval v Prostějově a do roku 1950 pracoval ve Valašském Meziříčí, poté v Přerově a v ateliéru v Olomouci. Stal se fotoreportérem Severomoravského krasu, Moravského Krasu, Čedoku Praha a byl vedoucím fotolaboratoře KV ČSTV Ostrava. Od roku 1966 byl samostatným fotografem a členem Spolku československých výtvarných umělců. Dlouhodobě spolupracoval s prof. Karlem Plickou. Předmětem Smahelova fotografického zájmu byla malebná krajina severní Moravy, církevní i světská architektura a historické objekty. Vytvořil rozsáhlé dílo, které je uloženo v mnoha publikacích a článcích. Ve čtyřech vydáních obrazové publikace Olomouc ve fotografii reprezentoval krásy i význam tohoto historického města. Krásy severní Moravy podal v publikacích Jeseníky a Beskydy. Mezi jeho nejznámější díla patří barevná publikace Flora Olomouc. V publikaci Litovel představil nejen toto historické město, ale i celé Litovelské Pomoraví. Lidovým zvykům i specifické architektuře starých staveb Valašska se věnoval v publikaci Valašské muzeum v přírodě. V knize Kroměříž ve fotografii ukázal všem nejen krásy i bohatost barokních staveb, ale také malebnost kroměřížských parků a celé oblasti Hané. Na mnoha snímcích zachytil pestrost lidových krojů i tradice hanáckých slavností. Velmi dlouho připravoval publikaci Sousoší Nejsvětější Trojice v Olomouci. Tato publikace nemohla být v době totality z ideologických důvodů vydána. V letech 1979 – 1990 Rudolf Smahel nesměl publikovat, protože jeho syn Rudolf byl stíhán StB a později odsouzen k nepodmíněnému trestu za šíření křesťanského samizdatu. Ve své poslední publikaci Velehrad, vydané v roce 1990, představil R. Smahel krásy velehradské basiliky i historický význam tohoto místa.