Jeho kořeny sahají do Olomouce, moravské části Slezska a do Tábora. Dětství a mládí prožil v Olomouci. Své poválečné studium na fakultách stavebního inženýrství a geodézie na technických vysokých školách ve Vídni a v Karlsruhe ukončil v roce 1949. Dalších 28 let byl činný v průmyslu jako inženýr konstruktér a jako ředitel a člen ve vedení podniků. V roce 1977 byl povolán na Technickou univerzitu v Mnichově, kde zastával funkci profesora a řádného vysokoškolského profesora v oblasti ocelářství. Zároveň byl vedoucím Úřadu pro testování materiálů ve stavebnictví, děkanem a členem akademického senátu univerzity a aktivním členem a předsedou národních a mezinárodních grémií. Za své výkony ve výzkumu a praxi obdržel mnohá čestná ocenění a vyznamenání.
V posledních letech však věnuje své úsilí především historii Olomouce a česko-německým vztahům, přičemž s velkou zásadovostí hájí pravdivý pohled na dějiny obou národů. K Olomouci má hluboký, emocionální vztah a v mnoha souvislostech ji v zahraničí pozitivně propaguje. Zasloužil se také o navázání partnerských vztahů našeho města s městem Nördlingen. Dlouhodobě spolupracuje s Univerzitou Palackého, kde působil jako hostující profesor a byl za to oceněn Zlatou medailí UP a Záslužnou medailí Pedagogické fakulty UP.

Ačkoliv je odborníkem v technice, věnuje se bádání v historii, zvláště pak v dějinách Olomouce. Za spolupráce Dr. V. Spáčila připravil k vydání unikátní Kroniku olomouckých domů. Toto inspirativní dílo pro olomoucké dějiny nemá v Evropě obdoby. Kniha byla sepsána prastrýcem Wilhelmem Natherem, tehdy místostarostou královského hlavního města Olomouce, v posledních třiceti letech 19. století. Obsahuje pořadí majitelů jednotlivých měšťanských domů v Olomouci, včetně soupisu věcí zanechaných v pozůstalostech, zhruba od 16. století do roku 1900. Originál rukopisu je uložen ve Státní okresním archivu Olomouc.

Nemůžeme opomenout ani iniciativu Friedricha Nathera při založení významné humanitární organizace Lions club Olomouc.