Vilém Švec byl člověk, který Olomoucí doslova žil. O jeho lásce k městu nejvíce vypovídají různé aktivity a veřejné akce, které pořádal – ať už šlo o obnovování dávných tradic (masopustní průvody), organizování prvních sousedských slavností, výsadbu stromů (alej v Neředíně), čistění studánek či obnovu pramenů (např. ve Fakultní nemocnici).

Byl to muž mnoha zájmů a profesí, neuvěřitelně všestranný, zvídavý a činorodý člověk. Na VUT vystudoval geodézii a kartografii, ale jednostranné zaměření mu nestačilo a se sebevzděláváním nikdy nepřestal, nadále se věnoval studiu estetiky a mnoha dalších oborů. Externě pak vyučoval na Univerzitě Palackého v Olomouci právě estetiku, urbanismus, životní prostředí a kulturu.

Jako geograf se věnoval mapování jednotlivých čtvrtí Olomouce. Kromě toho ale také sbíral fotografie, dokumenty a veškeré předměty spojené s městem a jeho historií, jeho sbírka je velmi četná a má nedocenitelnou hodnotu. Tento materiál a své znalosti následně využil tak, že o historii olomouckých městských čtvrtí napsal několik samostatných prací, poslední z nich s názvem Úřední čtvrť vyšla v roce 2024. Publikoval i ve sbornících Hanácký kalendář nebo Hanácký rok a je také spoluautorem knihy Hanácké pohádky a pověsti.

Své znalosti o městě ale velmi rád druhým předával i osobně, aktivně dělal erudovaného a zapáleného průvodce po jednotlivých částech, zejména v oblasti Hejčína, Lazců, Nové Ulice, Tabulového vrchu a Neředína, kde sám žil, při hojně navštěvovaných historicko-urbanistických vycházkách.

Byl znám jako neúnavný propagátor olomouckých tradic a aktivní iniciátor a pořadatel společenských akcí, stál u zrodu několika sousedských slavností – v Neředíně, na Nové Ulici, Povelu a Nových Sadech. Organizaci těchto slavností pak často přebraly do svých rukou komise jednotlivých částí města a nadále v nich pokračují. Byl členem Společnosti pro obnovu vesnice a malého města, České národopisné společnosti či olomoucké komise pro architekturu, územní plánování a program regenerace.

Byl rovněž umělec – realizoval se jak v oblasti literární, tak výtvarné, ale rád měl zejména hudbu. Vystupoval na nejrůznějších drobných akcích ve městě, účinkoval na již zmíněných sousedských slavnostech, ale hrál i na soukromých oslavách či svatbách.

Město přišlo o velkého patriota, znalce historie jednotlivých čtvrtí s obrovským archivem a hybatele kulturního dění, o člověka, který si všímal věcí, které my ostatní mnohdy ani nevnímáme. Jeho náhlá smrt vedla k uvědomění, co všechno pro Olomouc dělal a jak moc teď bude chybět. Udělení ceny za přínos městu in memoriam je tak přirozeným završením jeho života.