Jeho umělecké začátky jsou spojeny s hnutím divadel malých forem na začátku let šedesátých.

Patřil k zakládajícím členům olomouckého divadélka SKUMAFKA (SKUpina MAlých Forem KAbaretu) v roce 1960 a až do zákazu v roce 1964 byl jeho kmenovým autorem. V té době již také pomáhá autorsky a režijně do života studentskému kabaretu HEJ RUP, v němž jako herci začínali například Hana Maciuchová, Jan Kanyza a Petr Novotný. Jako kabaretní autor se Pavel Dostál uplatňuje i v profesionálním olomouckém kabaretu RADIONKA, ve kterém je v roce 1967 zakázána z ideologických důvodů jeho hra Župan č. 42.

V polovině šedesátých let se stává Pavel Dostál jedním z hlavních organizátorů alternativního kulturního dění v Olomouci. Zakládá Divadlo experimentu (DEX – klub), jehož se stává uměleckým šéfem. Až do svého násilného uzavření v roce 1968 je DEX – klub platformou pro neoficiální kulturu, odkud startovali mimo jiné Karel Kryl, Jaroslav Hutka a rocková legenda, skupina The Bluesmen. Pavel Dostál v té době již píše původní divadelní muzikály pro Studio Divadla Oldřicha Stibora, které s nimi získává významná ocenění na mezinárodních divadelních festivalech ve Velké Británii, tehdejší Německé spolkové republice, Rakousku či na prestižní přehlídce v Monaku.

V roce 1968 začíná spolupracovat jako scénárista s Československou televizí a jeho hry Kdyby všichni kluci světa a Výtečníci jsou přeloženy do němčiny, angličtiny, maďarštiny a slovenštiny. Působí také jako rozhlasový autor v oblasti publicistiky a zábavy.

Současně je zaměstnán jako dramaturg v Parku kultury a oddechu v Olomouci. Odtud v roce 1971 odchází z politických důvodů a až do roku 1988 působí výhradně v dělnických povoláních se zákazem umělecké činnosti, mimo jeho práci v přerovském amatérském souboru Dostavník.

Po roce 1988 se pomalu jako autor a režisér vrací na česká jeviště v Brně, Opavě a Šumperku. Po listopadu 1989 působí v tehdejším olomouckém hudebním divadle jako režisér a umělecký šéf, hojně se věnuje publicistice.