Libor Kvapil se narodil 27. 11. 1936 v Olomouci. Školní docházku započal ještě za války, roku 1943. O dva roky později zažil bombardování Olomouce a oslavy osvobození. Nastoupil na gymnázium a v roce 1955 maturoval. Promoval roku 1961 a o dva roky později se oženil s Ivanou Burianovou.

Ihned po skončení války, ve svých devíti letech, vstoupil do obnoveného skauta. Český skauting byl během své historie z ideologických důvodů opakovaně zakazován totalitními režimy. V roce 1940 nacisty a v letech 1950 a 1970 komunisty. Pan doktor Kvapil navzdory všemu vždycky byl a stále je skautem, skauting se mu stal způsobem života. Dle jeho vlastních slov hnutí člověku určí vnímání světa, pořadí hodnot, volbu přátel a ovlivní jeho chování nejen na schůzkách, ale i v běžném životě. Mezi skauty si vysloužil a je známý pod přezdívkou Sir.

V roce 1970 přišel poprvé do kontaktu s Jesenickou lesní školou, což je vzdělávací instituce českého skauta pro vzdělávání skautských činovníků. Právě v roce 1970 byla ale činnost školy kvůli jeho protikomunistickému charakteru zakázána. Pan doktor Kvapil se ale nevzdal a zúčastnil se jako frekventant jejího neoficiálního programu, kde s pár dalšími členy chystal metodické materiály pro příští obnovu. Nezůstal sedět s rukama v klíně. V 70. a 80. letech se kolem něj a Zděnka Šobra vytvořila skupinka oldskautů, kteří se pravidelně scházeli, často v bytech či na chalupách jednotlivých členů. Tam promýšleli filozofické skautské základy a pojetí skautingu coby životního stylu. V roce 1986 se celá skupina a její vliv na mladé zájemce stala předmětem vyšetřování Státní bezpečnosti.

Od roku 1989 byl pan doktor Kvapil hlavní postavou olomouckého zdravotnického kurzu, který sloužil pro skautské zdravotnické vzdělávání celého kraje, a angažoval se ve zkouškových komisích čekatelských a vůdcovských zkoušek. Od roku 1991 patří ke stálým instruktorům Jesenické lesní školy. Za celoživotní zásluhy ve skautu mu byl udělen Řád stříbrného vlka, nejvyšší vyznamenání české skautské organizace Junák – český skaut pro muže. V jednom okamžiku může toto vyznamenání nést pouze 12 žijících členů.

Po revoluci působil jako praktický lékař na olomoucké poliklinice, přes 20 let vedl výuku praktického lékařství na Univerzitě Palackého v Olomouci a byl také školitelem postgraduální přípravy k atestaci oboru praktické lékařství. V roce 2006 obdržel zlatou medaili „Za zásluhy o rozvoj UPOL“ a druhou, pamětní, v roce 2016.

Když v roce 2007 ve svých 70 letech končil coby praktický lékař na olomoucké poliklinice a odcházel do důchodu, přišla prosba, zda by v rámci Charity Olomouc nechtěl otevřít první ordinaci pro lidi bez domova v Česku. Lékař to vzal jako příležitost poskytnout své zkušenosti lidem, kteří to potřebují, do projektu šel a stal se průkopníkem praktického lékařství pro lidi bez domova. Cesta to nebyla jednoduchá, ale za pár let už přijímal pacienty v prostorné a moderní ordinaci. Do důchodu tedy neodešel ještě pěknou řádku let a dodnes pomáhá a zaskakuje, kde je potřeba. Dosud je také externím členem Etické komise Fakultní nemocnice v Olomouci.

Ve svém věku je pan doktor Kvapil, olomoucký rodák a patriot, stále mimořádně aktivní. Svůj život zasvětil práci pro druhé a péči o potřebné. Odvedl a stále odvádí pro skaut i pro olomoucké lékařství velký kus práce.