Patří k významným představitelům olomouckého výtvarného umění 20. století. S malířstvím se seznámil u svého otce Františka Šnajdra.

Jeho tvorbou se prolíná několik uměleckých inspirací a témat. Prvním je selskohanácké prostředí a vliv katolického pojetí světa, do druhého zasáhl syn a dcera. Silný vliv měl na jeho umělecké cítění začátek 70. let a normalizační období, kdy začal hledat oporu v italské renesanci. V únoru 1999 byla v olomouckém Muzeu umění zahájena největší retrospektivní výstava jeho výtvarné tvorby, která představila 162 obrazů, komentovaných kreseb, koláží, monotypů i grafických listů z let 1962–1998.