Narodil se 3. 2. 1947 ve Šternberku. Slabozrakost je součástí jeho života již od dětství, v 15 letech se změnila ve slepotu úplnou. Navštěvoval Základní školu pro slabozraké v Litovli a později se vzhledem k omezeným možnostem školství vyučil čalouníkem na Odborném učilišti pro zrakově postižené v Praze. Celoživotně se sám vzdělával četbou odborné literatury a účastnil se celé řady specializovaných kurzů. Postupně si prošel zaměstnáními jako čalouník či spojovatel v telefonních ústřednách, vždy se přitom však intenzivně zajímal o služby pro nevidomé a věnoval se práci v jejich organizacích.

První velkou příležitostí, která ovlivnila jeho životní dráhu, se stala nabídka České unie nevidomých a slabozrakých v roce 1991. Unie totiž brzy po svém založení začala realizovat projekt sociálních služeb nazvaný Tyfloservis, který zajišťuje profesionální sociálně rehabilitační služby pro osoby s postižením zraku. Jan Příborský přijal výzvu za svou a chopil se možnosti realizace svých dosavadních snah a stal se vedoucím oblastního ambulantního střediska v Olomouci.

Jakkoli panu Příborskému do života zasahovaly zdravotní problémy, k práci ve prospěch nevidomých se neustále vracel. V roce 2000 se stal zakladatelem a ředitelem nově vzniklého olomouckého TyfloCentra. Organizace si vytyčila cíl zlepšit životní úroveň a nabídnout rozmanitější příležitosti pro lidi s vážným zrakovým hendikepem. Nabízí tři registrované sociální služby: sociální rehabilitace, sociálně aktivizační služby a odborné sociální poradenství; dále pak doplňkové služby jako půjčování pomůcek či technická podpora v oblasti výpočetní techniky.

V praxi to znamená, že se snaží přispívat k lepší orientaci nevidomých, podporovat pracovní uplatnění i aktivní a smysluplné trávení volného času. Kromě vzdělávání v oblasti výpočetní techniky nevidomí zaměstnanci sociální firmy Ergones, která je součástí TyfloCentra, nabízí také poradenství a prodej elektronických kompenzačních pomůcek, výuku cizích jazyků, rovněž vyrábí keramiku a propagační předměty.

Jan Příborský se velkou měrou zasloužil o takovou podobu Olomouce, která je k nevidomým vstřícnější. Byl u vzniku projektu Bezbariérová Olomouc, založil kvalitní prodejní středisko speciálních kompenzačních pomůcek v době, kdy síť těchto prodejen ještě neexistovala. Zasadil se o realizaci orientačních technických zařízení pro nevidomé, jako jsou zvukové a hlasové majáčky, zvuková signalizace na křižovatkách, ozvučení vozidel MHD a inteligentních zastávek, reliéfní pásy na chodnících i přechodech, přístupnost v důležitých institucích a památkových objektech, atd.

Panu Příborskému se též podařilo založit se skupinou kolegů roku 1983 Oddíl zrakově postižených sportovců při SK Olomouc Sigma MŽ. Ten byl v roce 2013 rozšířen o Sekci turistiky, kterou dodnes se svou manželkou vede. Neopomenutelný je také fakt, že roku 1993 vytvořil novou metodiku čtení a psaní bodového písma pro dospělé nevidomé čtenáře, na jejímž základě byl sestaven nový slabikář a čítanka, jež jsou základní didaktickou pomůckou pro individuální kurzy Braillova písma realizované v rámci činnosti Tyfloservisu.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR si jako své motto vybrala následující: Nejsme organizace, která za nevidomé rozhoduje a jedná; jsme nevidomí občané, kteří rozhodují a jednají sami za sebe. V jedné větě je tím stručně a pravdivě vystiženo největší přání a cíl nevidomých. Jan Příborský věnoval celý život naplnění tohoto motta. Skrze jeho přispění se z Olomouce stalo jedno z nejlépe bezbariérově řešených měst v republice.