Historik, do roku 2009 dlouholetý člen katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Oceněn za vytvoření seznamu jihoslovanských vojáků z první světové války, jejichž ostatky byly uloženy do společného mauzolea v olomouckých Bezručových sadech.

Narodil se v roce 1934 v Šebrově na Blanensku. Historii vystudoval v Olomouci spolu s češtinou. Několik let učil na základní i střední škole na severní Moravě, kde působil také kulturní prací na poli populární i vážné hudby. Od roku 1962 se stal asistentem na katedře dějepisu Pedagogického institutu, posléze Pedagogické fakulty UP. V odborném růstu se profiloval orientací na dějiny jižních Slovanů, přičemž hlavní sférou jeho zájmu se stala tematika česko-jihoslovanských kulturních vztahů v období První republiky. Zejména po přechodu na katedru historie Filozofické fakulty UP (1978) publikoval četné studie a články o našich kulturních stycích s národy bývalé Jugoslávie v různých oblastech společenského života i ve sféře mezistátní. Po rozpadu Jugoslávie koncem 20. století změnil tematiku a věnoval se výzkumu naší posrpnové emigrace v Evropě. V souladu s dobovým profi lem katedry historie publikoval rovněž v oboru regionální historie, mezi jinými i jako spoluautor velkých Dějin Olomouce.

Město Olomouc v roce 2015 úspěšně dořešilo majetkoprávní problémy mauzolea, dlouhodobě nejasné a navíc zkomplikované rozpadem Jugoslávie. Mohlo tak přikročit k opravě tohoto památníku postaveného podle návrhu architekta Huberta Austa v roce 1926 péčí olomouckého odboru Československojihoslovanské ligy. V průběhu let se mauzoleum stalo i kulturně-historickou památkou.

V říjnu roku 1928 byly do krypty mauzolea uloženy ostatky 1187 vojínů, kteří za první světové války zemřeli v lazaretech a nemocnicích na území Moravy a Slezska. Jejich původní seznam se v letech nacistické okupace ztratil. Díky zaujetí a neúnavnému hledání v archivech v Praze i Bělehradě pořídil dr. Arnošt Skoupý, CSc. dvě nové, kriticky korigované verze. Abecední seznam vojáků obsahuje jejich jména, informaci o jejich vojenské hodnosti, rodišti náboženském vyznání i číselný údaj o umístění v mauzoleu. Paralelní seznam podle míst exhumace, kterých na Moravě a ve Slezsku bylo celkem 49, byl vypracován na základě původních exhumačních protokolů. V obou případech v rámci kritických korektur aplikoval autor též aktualizační hledisko, a to s ohledem na nové politické uspořádání po rozpadu Jugoslávie v devadesátých letech. Různojazyčné údaje o místech narození, regionech a zemích použité původně v protokolech z roku 1928 uvedl do souladu se současným stavem. Vedle dokumentární hodnoty se tak významně zvýšila též informační hodnota seznamů, jak dosvědčuje zájem projevený např. ze Slovinska a Chorvatska.