Luboš Toušek se narodil 18. 2. 1937 v Olomouci. Po dokončení studií v Praze se vrátil do Olomouce, kde v r. 1962 zahájil svou dlouholetou práci v dobrovolné tělovýchově, v Tělovýchovné jednotě Slavoj Olomouc-Bělidla. Nejprve jako cvičitel žáků, později mládeže i dospělých. Stal se postupně cvičitelem 3., 2. a 1. třídy. Byl jedním z těch, kteří v r. 1971 začali v rámci dobrovolné tělovýchovy uplatňovat prvky pobytu v přírodě – cvičební hodiny v přírodě, vycházky, výlety, putování, tábory, putovní táboření. V té době již jeho působnost přesáhla hranice Tělovýchovné jednoty Sokol Olomouc-Bělidla (změnu názvu mateřské jednoty z dřívějšího Slavoje na Sokol se mu podařilo prosadit díky příznivější politické atmosféře v r. 1968) a začal pracovat na úrovni okresního výboru ČSTV jako člen okresní náčelnické rady Základní tělesné výchovy, posléze pak i na úrovni ústřední komise pobytu v přírodě. V souvislosti se svojí činností v těchto tělovýchovných orgánech zahájil i svoji lektorskou činnost, a to na úrovni okresního výboru ČSTV (při cvičitelských školách ZTV, doškoleních cvičitelů a cvičitelských srazech) i na úrovni ústřední komise při školení cvičitelů pobytu v přírodě III. třídy a na dorosteneckých táborech organizovaných touto komisí.

V r. 1973 založil tradici bělidelských sokolských stanových táborů, která bez přerušení trvá stále. Kromě táborů organizoval zimní výcvikové kurzy pro žactvo i pro cvičitele, od r. 1976 zorganizoval mnoho ročníků bělidelského dálkového pochodu „Za škrtnutou lenost“, zimní přechody Jeseníků, rekreační vodácké akce. Všechny tyto aktivity, na nichž vychoval řadu svých kvalitních pomocníků a pozdějších pokračovatelů v tradičních činnostech pobytu v přírodě, doplňoval publikační činností zaměřenou na pobyt v přírodě, v časopise ZRTV a v metodických materiálech a příručkách pro školení cvičitelů. V současné době je připravena do tisku jeho publikace Uzly trochu jinak, než jsme zvyklí z „velkých knih“.

Po obnovení Sokola v r. 1990 se angažoval při renovaci této tradiční tělovýchovné a společenské organizace. Od přestoupení bělidelské jednoty do svazku Československé obce sokolské v r. 1992 nejdříve na úrovni Sokolské župy Olomoucké-Smrčkovy, v letech 1995–2007 pak i na ústředí jako člen výboru ČOS. Ve své mateřské jednotě pracoval jako náčelník a od r. 1992 až dosud jako starosta, v župě zastával od r. 1995 až do konce r. 2012 postupně úlohu starosty, jednatele a tajemníka.

Vedle své největší záliby, pobytu v přírodě, se s velkým zaujetím věnoval i nácviku hromadných tělovýchovných skladeb. Od r. 1975 se zúčastnil se svými cvičenci všech Celostátních spartakiád, od r. 1994 pak všech Všesokolských sletů a od r. 1999 i všech Světových gymnaestrád. Na všech těchto akcích působil jako cvičitel ve své mateřské jednotě, ale i na úrovni okresu – župy. Již v r. 1996 se připojil k pražské výzvě organizovat Běh Teryho Foxe a jako pracovník sokolské župy pak zorganizoval v Olomouci 13 ročníků této, tehdy velmi populární celosvětové akce.

Jeho činnost v Sokole byla oceněna jednak hejtmanem Olomouckého kraje, jednak sokolským ústředím – je držitelem Stříbrné medaile České obce sokolské.