Zdeněk Šprinc se narodil 2. července 1919 v Prostějově. Všestranný vlastivědný a kulturní pracovník, studentský aktivista, syn prvního ředitele české veřejné knihovny v Olomouci, který se výrazně zasloužil o obnovení olomoucké univerzity. Absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci a tehdejší student práv na Masarykově univerzitě v Brně se bezprostředně po osvobození v r. 1945 výrazně angažoval při organizaci vysokoškoláků olomouckého kraje a měl hlavní zásluhu na založení akčního výboru vysokoškolského studentstva, jehož výkonným místopředsedou se stal. Jeho rozhodující iniciační role (právě on veřejně vyhlásil požadavek na obnovení vysokého učení na shromáždění 17. června 1945) posléze přerostla v roli integrační; Šprinc jako spiritus agens zainteresovaných vysokoškoláků měl obrovskou zásluhu na tom, že se v tehdejší politicky mimořádně zjitřené době nestaly vzájemné antagonismy, rozmíšky a spory mezi zástupci jednotlivých stran, frakcí a proudů nepřekonatelnou překážkou velkolepého záměru a dokázal mezi studenty i politiky udržet jednotu až do doby, než byla univerzita skutečně obnovena.

Zdeněk Šprinc byl prvním předsedou Svazu vysokoškolského studentstva v Olomouci a vedl dvě studentské delegace k prezidentu republiky; první přímo na pražský Hrad, podruhé, když sděloval její požadavky na památné schůzce 21. 2. 1947 Edvardu Benešovi při jeho tehdejší návštěvě Olomouce.

Brněnská studia práv dokončil v r. 1946, v roce 1950 absolvoval při zaměstnání Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a stal se jedním z prvních doktorů filozofie promovaných na olomouckém vysokém učení. V letech 1948–1953 byl pověřen jako externí učitel přednáškami z oboru organizace a plánovaní veřejné správy na Filozofické a Pedagogické fakultě UP. V roce 1948 se oženil s vědeckou pracovnicí a vysokoškolskou učitelkou na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty UP JUDr. Stanislavou Kavanovou, která byla svému manželovi po celý život velkou oporou.

Působil jako tajemník Krajského národohospodářského sboru při Obchodní komoře (1947), v roce 1949 přešel na nově zřízený KNV v Olomouci; i zde zůstával ve stálém kontaktu s univerzitou; snažil se např. o obnovení právnické fakulty, podílel se na vypracování koncepce sociálně ekonomické fakulty, a především se výrazně zasloužil o realizaci stavby Teoretických ústavů Lékařské fakulty UP a některých klinik. V pozdějších letech již jako odborný pracovník muzea přednášel na Katedře historie FF UP metodiku muzejní práce. V roce 1970 zde obhájil kandidátskou práci týkající se přestavby průmyslu v Olomouckém kraji v letech 1945–1953, ale vydání diplomu bylo nastupujícími normalizátory znemožněno a byla mu zakázána publikační činnost.

Po územní reorganizaci v roce 1960 se stal odborným pracovníkem Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, kde setrval až do odchodu do penze. Mnoha nápaditými akcemi přispěl k rozvoji cestovního ruchu regionu. Publikoval četná olomuciana z oblasti pamětihodností Olomouce i okolí, první vydání Smahelovy fotografické monografie doprovodil rozsáhlým úvodem, v němž vyjádřil svůj vřelý vztah k městu. Dlouholetý člen výboru Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, v níž působil též jako místopředseda a jednatel, a předseda sekce Slovanského gymnázia, jejíž vznik jako hrdý absolvent inicioval. Působil též jako předseda letopiseckého aktivu odboru kultury ONV v Olomouci a spoluzaložil Kroužek přátel Lužických Srbů v Olomouci. Přispěl k vydání cestovních a informačních materiálů o Olomouci a regionu v esperantu, za což byl zvolen čestným členem Esperantského klubu Parku kultury a oddechu v Olomouci. Po ztrátě zraku se stal členem rady zrakově postižených v rámci Svazu invalidů v Olomouci, pro jehož členy realizoval přednášky z různých vědních oborů. Významně se zasloužil o instalaci výstavy Nevidomí ve společnosti (1978) v olomouckém muzeu.

Kromě mimořádných zásluh v oblasti vzdělávání, osvěty a kultury je nutno připomenout též Šprincovu občanskou odvahu ze srpna 1968, kdy se zúčastnil vášnivých diskusí rozhořčených Olomoučanů se sovětskými vojáky doslova mezi tanky a shromažďoval podpisy na petici za jejich odchod. Zdeněk Šprinc zemřel 22. října 1988 v Olomouci. V loňském roce jsme si připomněli 20. výročí jeho úmrtí, letos vzpomeneme 90. výročí narození.