Narodila se Prešově, kde její otec působil jako voják z povolání. Absolvovala Střední ekonomickou školu v Olomouci. Od devatenácti let byla nuceně nasazena v Berlíně, kde prožila více než sto těžkých náletů, protože druhá polovina roku 1944 byla ve znamení západní ofenzivy. Životní podmínky a těžká práce během nuceného nasazení velmi poznamenala její zdraví. Po návratu domů se musela vyrovnat s podlomeným zdravím a pracovala jako inspektorka na olomoucké radnici a později na Krajském národním výboře v Olomouci. Její zážitky z období nuceného nasazení ji přivedly k myšlence pomoci podobně postiženým lidem a v roce 1993 založila v Olomouci Svaz nuceně nasazených, aby zaregistrovala dosud žijící občany, kteří byli za 2.světové války deportováni na nucené práce do Německa a Německem okupovaných zemí. Paní Voglová se výrazně zasadila o to, aby byli nuceně nasazení odškodnění za svá příkoří v době druhé světové války. Pomáhala lidem při vyřizování formalit o odškodnění. Na podzim roku 1993 byla republikovou radou zvolena do předsednictva svazu, kde měla možnost spolupracovat se zahraničními kolegy hlavně z Polska a Francie. Na 6. sjezdu nuceně nasazených v Praze v roce 2003 obdržela paní Voglová za spolupráci se zahraničními organizacemi dvě zlaté medaile od prezidentů polské a francouzské organizace.