Architekt Antonín Škamrada se narodil 4. prosince 1928 v Bystrovanech. V roce 1952 absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně (tehdy Vysoká škola technická Dr. E. Beneše) a následně pak postgraduální studium. V letech 1952–1955 působil jako asistent významného brněnského architekta profesora Bohuslava Fuchse na Ústavu stavby měst na téže fakultě.
Po návratu do Olomouce v roce 1956 pracoval deset let ve Stavoprojektu. Poté působil na Útvaru hlavního architekta až do jeho zrušení v roce 1970. V letech 1971–1975 strávil přechodné období normalizace v podniku Rudné doly Jeseník na pracovišti technického rozvoje rodinných domů OKAL v Hněvotíně. Až v roce 1976 našel své pravé uplatnění v nově založeném olomouckém ateliéru SÚRPMO (Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů), v roce 1984 se stal jeho ředitelem. V letech 1982–1988 souběžně externě přednášel na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.
Pan architekt Škamrada výrazně ovlivnil architektonický výraz města Olomouce. Realizoval jak projekty novostaveb, kam patří například Vysokoškolské koleje Bedřicha Václavka, tak i projekty rekonstrukcí památkových objektů, a to nejen v Olomouci. Významná je především rekonstrukce Klášterního Hradiska, arcibiskupské rezidence a Konzervatoře Evangelické akademie ve Wurmově ulici. Podílel se také na rekonstrukci vnějšího pláště katedrály Sv. Václava. Své urbanistické zaměření uplatnil při tvorbě územních plánů regenerace historických center měst Olomouce, Šternberka, Nového Jičína, Šumperka, Hranic a Valašského Meziříčí.a
Je autorem řady článků v odborných časopisech i denním tisku. Realizoval také několik přednášek ve Vlastivědném muzeu. V roce 2016 při příležitosti jeho 88. narozenin vyšla kniha jeho vzpomínek Má cesta k architektuře a architekturou.
Katalog 2016 (PDF, 4,27 MB)