Je rodákem ze slováckého Vracova, ale již padesát let je životem a prací spojen s Hanou a Olomoucí. Vystudoval historii a češtinu na Univerzitě Palackého. Zde také po krátkém gymnaziálním působení v Kyjově nastoupil jako asistent a dosáhl kandidatury historických věd (1966) a doktorátu filozofie (1968). Pro svou angažovanost v reformním procesu tzv. Pražského jara (1968) byl z univerzitní půdy vypovězen a pak dvacet let zbaven možnosti vědecké a publikační činnosti. V dlouhém období diskriminace a policejního sledování však zažil i důvěru, uznání a oblibu u studentů strojnické průmyslové školy. V roce 1989 byl jedním z aktérů tzv. sametové revoluce a po jejím vítězství se mohl na univerzitu vrátit. Zastával zde akademické funkce prorektora univerzity a děkana Pedagogické fakulty. Na Filozofické fakultě UP založil první katedru evropských studií v Československu. Po dvou habilitacích (1990, 1993) byl v roce 1997 na základě vědecko-pedagogického řízení prezidentem republiky jmenován univerzitním profesorem. Ve své odborné práci se věnuje především problematice soudobých dějin, zvláště vztahům mezi národy střední Evropy, a dějinám evropanství.

Mezi jeho větší práce patří Evropská integrace I–III, Hry o Moravu (knihu dedikoval Olomouci), Průvodce evropanstvím. Mezinárodní ohlas vzbudila zvláště anglická a francouzská verze jeho monografie Galerie velkých Evropanů. Řadu vědeckých statí publikoval i v angličtině, maďarštině, němčině, polštině, slovenštině a slovinštině. Je členem řady domácích i zahraničních vědeckých organizací a vystupoval na nesčetných konferencích a sympoziích. Krátkodobě působil na několika evropských vysokých školách a zkušenosti získal i na mnohých univerzitách mimoevropských.

Působil jako senátor Senátu Parlamentu České republiky, kde pracoval ve Výboru pro evropskou integraci a v Komisi pro zahraniční krajany. Byl předsedou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a členem Výboru přidružení České republiky a Evropského parlamentu v Bruselu. Několik let pracoval také v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku. Při všech svých univerzitních a parlamentních aktivitách na všech kontinentech světa se vždy snažil propagovat Olomouc. Výrazně se v Parlamentu České republiky zasadil např. o zachování práva povinného výtisku knih a periodik pro Vědeckou knihovnu v Olomouci, o dislokaci celostátního Fondu bydlení do Olomouce, o převedení rozsáhlých lesních ploch do majetku našeho města, o podporu zřízení Arcidiecézního muzea. Je nositelem vyznamenání a ocenění domácích i zahraničních (zvláště řádu Za věrnost demokracii a humanismu Svazu bojovníků za svobodu, Velkého záslužného kříže Republiky Rakousko a Zlaté medaile Univerzity Palackého).

V současné době působí jako profesor na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty olomoucké univerzity.