Po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci se věnovala studiu na AMU v Praze, kde byl jejím učitelem klavíru profesor Maxián. Na Univerzitě Palackého studovala na Filozofické fakultě teorii hudební vědy. Jejím vzorem byl tatínek, který maloval a amatérsky pěstoval divadlo. V listopadu 1954 nastoupila jako korepetitorka do Moravského divadla a postupně prošla všemi uměleckými tělesy. Seznámila se zde se svým životním partnerem hercem Adolfem Cáskem. Již za svého působení v divadle se věnovala přípravě koncertů.

Když byla na počátku 90. let zrušena divadelní scéna v Hodolanech, rozhodla se jim věnovat pravidelně. Spolu se svými přáteli chtěla alespoň částečně nahradit hodolanskou scénu, která byla proslulá hudebním žánrem. Jedinečnost jejich koncertů tkví v tom, že obdobné cykly v Olomouci nikdo nepořádá. V roce 1993 se koncerty konaly každé dva měsíce v Geislerově sále, od roku 1994 každý měsíc v Muzeu umění. Při organizování koncertu se vždy snažila, aby byl každý jiný, aby se v nich prolínaly všechny žánry. Od opery a operety přes normální koncerty s nástrojem až po komponované se zpěvy. Pro větší rozmanitost koncertů jsou zváni i hosté z jiných divadel. O tom, že její perná příprava na každý koncert přináší své ovoce, svědčí skutečnost, že sál je vždy plný. Shánění materiálů, výběr účinkujících, kteří odpovídají příslušnému žánru a samotná příprava koncertu jí zabere spoustu času. Velkou oblibu si získala její koncertní Setkání s… a stejně tak oblíbené jsou i vánoční koncerty. Celou plejádu pořadů připravila pro nemocnice a kulturní zařízení řady měst. S velkým zájmem se setkávají i uzavřené koncerty pořádané pro věznici. Její pořady dávají příležitost mladým zpěvákům rozšířit a vytvořit si repertoár a „vyzpívat se“. V roce 2004 se uskutečnil jubilejní stý koncert pro Muzeum umění v Olomouci. V březnu 2006 to už byl stodvacátý koncert.