Studoval na Škole umění ve Zlíně a v letech 1952–1958 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Laudy. Od roku 1960 je členem Svazu československých výtvarných umělců, později Svazu českých výtvarných umělců, od roku 1990 Unie výtvarných umělců Olomoucka. Rudolf Chorý je jedním z nejvýznamnějších olomouckých a moravských sochařů druhé poloviny dvacátého století. Po studiu na pražské Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prestižní sochařské školy a po krátkém šumperském pobytu se trvale usadil v Olomouci, s níž je nerozlučně spjato i jeho umělecké a společenské působení. V šedesátých letech se výrazně podílel na zdejším progresivním výtvarném hnutí a stál u zrodu celostátní přehlídky českého sochařství Sochařská bilance Olomouc.

Sochařská tvorba Rudolfa Chorého je žánrově i formálně velmi bohatá. Vedle figurálních motivů často ztvárňoval různé přírodní motivy plasticky výraznou a tvarově přesvědčivou formou. I materiálové provedení jeho plastik má velký rozsah. Vedle klasických materiálů bronzu, kamene a dřeva úspěšně experimentoval i s chromniklovou ocelí. V tomto materiálu realizoval řadu monumentálních prací.

V roce 1954 získal ocenění v soutěži uměleckých děl pro Muzeum Klementa Gottwalda v Praze. 1960 obdržel cenu v celostátní soutěži k 15. výročí osvobození ČSSR. V roce 1962 získal 1. cenu v celostátní soutěži na plastiku do přednádražního prostoru v Olomouci a 1965 cenu v soutěži k 20. výročí osvobození ČSSR. Čestné uznání KNV Ostrava za sochařskou tvorbu získal v roce 1967 a o třicet let později Cenu Masarykovy akademie umění.

S Chorého realizacemi se můžeme setkat v Šumperku, Přerově a Vsetíně. Z olomouckých realizací můžeme připomenout Dobytí vesmíru na Třídě Kosmonautů, Fénixe před olomouckým krematoriem, kašnu Zrození Venuše před budovou Zenitu, Floru, která stojí u stejnojmenného hotelu a kompozici Spojení na fasádě telekomunikační budovy.