Po maturitě na přerovském gymnáziu studoval v Praze na Karlově univerzitě obor archivnictví a historie, kde promoval v roce 1958. Dne 15.března 1958 byl jmenován prvým okresním archivářem Okresního národního výboru v Olomouci, v roce 1960 ředitelem nově vytvořeného Okresního archivu v Olomouci. Tehdy se začala psát dlouhá kapitola usilovné mravenčí práce a nezměrné píle, která trvala téměř čtyřicet let. Rekonstrukce kanovnické rezidence na Křížkovského ulici 2, kde sídlil okresní archiv, probíhaly začátkem sedmdesátých let a tím se vyřešily prostorové podmínky i pro budoucí léta. V roce 1978 získal tým pracovníků pod vedením PhDr. Spáčila ocenění své odborné činnosti – jako první v republice byl okresní archiv prohlášen ústavem a vědeckým pracovištěm.

Po listopadových událostech 1989 došlo v rámci restitucí k navrácení církevního majetku. Tím nastala pro archiv nová situace, která znamenala opět řadu jednání, starostí a organizačních příprav. Když byl v roce 1997 zpřístupněn veřejnosti nový objekt v podobě otevřené knihy, kde nyní sídlí Státní okresní archiv v Olomouci i pracoviště Zemského archivu v Opavě, zdálo se vše jako zázrak.

PhDr. Vladimír Spáčil si při všech starostech našel čas i na pedagogickou činnost. Do počátku devadesátých let přednášel archivnictví na FFUP a v letech 1990 – 1994 byl místopředsedou Vědecké archivní rady ministerstva vnitra ČR, v jejímž rámci se stal předsedou komise pro vzdělávání, vědeckou a publikační činnost. Je členem redakční rady Sborníku archivních prací a čtvrt století redigoval ročenku olomouckého okresního archivu. Jeho rozsáhlá publikační činnost je od počátku trvale zaměřena na Olomouc.

Vyhledávanými publikacemi z posledního období jsou „Průvodce olomouckými ulicemi“ (1992), „Listiny Archivu města Olomouce z let 1261-1793“ (1998) a „Olomoucká domovní znamení“ (1999).