Ingeborg Fialová-Fürst se narodila 17. 11. 1961 ve Frýdku-Místku. Rodiče Fürstovi učili na gymnáziu v Rýmařově, své prarodiče navštěvovala v Třinci. Díky nim odmalička mluvila dvojjazyčně, německy a česky. V roce 1964 se rodiče rozvedli, matka se podruhé vdala za evangelického faráře Vladimíra Fialu, čímž Ingeborg získala nový mužský vzor a také druhé příjmení. Za panem Fialou se rodina přestěhovala přes celou republiku do Ostrova nad Ohří. Výchova v rodině byla křesťanská a mimo jiné se zasloužila o zevrubnou znalost bible, kterou paní profesorka považuje za základ pro literárně historickou práci. Důležité postavení víry v rodině, ale i původ předků, se zároveň automaticky postaralo o tehdy nevyhovující kádrový profil.

Ingeborg se stala ambiciózní, pilnou studentkou a premiantkou, ale vzhledem k poměrům se nedostala do Prahy na univerzitu. Pak ale pocítila touhu vrátit se zpátky na Moravu, a tak se v roce 1981 přihlásila na kombinaci bohemistika-germanistika na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde studovali už její rodiče. Po dokončení magisterského programu chtěla dál studovat germanistiku v doktorském studiu, ale stranický aparát jí to neumožnil. V roce 1987 padlo rozhodnutí emigrovat do Německa, kde paní Fialová-Fürst získala občanství, pas i finanční zajištění. S úmyslem najít vedoucího pro svou disertační práci cestovala po Německu a poznala mnoho význačných osobností germanistiky. Působila ve společnosti Roberta Musila a jako odborná asistentka na Sárské univerzitě v Saarbrückenu a na univerzitě v Klagenfurtu. V emigraci také postupně vykrystalizovala její specializace na pražskou a moravskou německou literaturu.

Do země se paní profesorka vrátila v roce 1992, když se uvolnilo místo na katedře germanistiky FF UP. Spolu se svými učiteli, docentkou Topoĺskou a profesorem Václavkem a kolegy na katedře se zasloužila o reorganizaci zastaralých struktur studia. V roce 1994 promovala, 1998 se habilitovala a 2003 byla jmenována profesorkou. Roku 1997 převzala vedení katedry a v této funkci setrvala 14 let. Ve stejném roce s kolegy založila vědecké pracoviště „Arbeitstelle für deutschmährische Literatur“, které mělo upozornit zahraniční i tuzemské zájemce na množství neznámých moravských německy píšících autorů a jejich textů.

V roce 2004 pod jejím vedením vznikl další velký projekt, olomoucké Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových, které se postupně stalo váženým výzkumným pracovištěm v oblasti židovských dějin v Čechách a na Moravě. Katedra judaistiky se dodnes aktivně podílí na pořádání festivalu Dny židovské kultury a hostí významné osobnosti z elitních univerzit. Paní profesorka též nedávno stála u zrodu internetového diskusního žurnálu dZurnal.cz; v současnosti vede Rakouské centrum na Univerzitě Palackého a je jednatelkou profesorského sdružení Societas cognitorum. Díky jejím publikačním a organizačním aktivitám se Olomouc od druhé poloviny 90. let výrazně zapsala do povědomí širší akademické i kulturní veřejnosti nejen v německy mluvících zemích Evropy.

Prof. Fialová je korespondující členkou Rakouské akademie věd a držitelkou několika významných zahraničních ocenění: Goldenes Ehrenkreuz für Verdienste für die Republik Oesterreich (2007), Cena za péči o německý jazyk (2010), Danubius award (2016), Cena Kurta Schuberta za mezináboženský dialog (2019).