Narozen 21. 4. 1905 v rodině lékaře. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze, kde promoval v roce 1930. V letech 1930-6/1945 působil jako asistent I. interní kliniky v Praze. V roce 1936 byl na studijním pobytu v Anglii – Londýn St. Thomas Hospital. Habilitoval v roce 1945 a byl jmenován přednostou interní kliniky a v roce 1946 profesorem vnitřního lékařství LF UK v Hradci Králové, kde působil do roku 1953. V roce 1947 pobýval v USA na pozvání prof. PD Whitea – Mass. General hospital. Po svém návratu provedl první katetrizaci a s prof. Bedrnou stál u základů kardiochirurgie.

Byl členem výboru Československé kardiologické společnosti od roku 1935 do roku 1971. V roce 1964 organizoval IV. Evropský kardiologický kongres v Praze a stal se místopředsedou Evropské kardiologické společnosti. Byl předsedou Československé a později České kardiologické společnosti v letech 1959–1971. Předsedou Evropské kardiologické společnosti byl v letech 1968–1972. Jeho celostátní Učebnice vnitřního lékařství se dočkala čtyř vydání (1955, 1960, 1965, 1971). Byl autorem 170 vědeckých publikací. Přednášel na zahraničních akcích v USA, Francii, Japonsku, Indonézii, Indii, Dánsku, Itálii, Španělsku apod. V roce 1968 byl hostujícím profesorem v Dánsku. Byl čestným členem Evropské, Španělské, Italské, Britské, Belgické, Mexické, Francouzské kardiologické společnosti, American College of Cardiology a držitelem čestného diplomu Univerzity v Padově.

V letech 1953–1970 působil jako přednosta I. interní kliniky Palackého univerzity v Olomouci. V roce 1970 byl odvolán z funkce za signatářství „2000 slov“ oficiálně na podkladě „normalizačního“ vysokoškolského zákona. V letech 1971–77 pracoval v lázních Teplice nad Bečvou jako konsiliář, zde užšímu kruhu přednesl na 25 souhrnných přednášek z oboru kardiologie.

Po roce 1989 byl jmenován vedoucím spojených kateder vnitřního lékařství LF UP v Olomouci, kde se později věnoval přednášení lékařské etiky. Zemřel 4. 12. 1995.