Se skupinou DOFO vystavoval jako host v roce 1959, členem se stal o rok později. Od roku 1964 byl kandidátem SČSVU, od 1979 evidován při ČFVU. Ve skupině DOFO měl blízko zejména k J. Hajnovi, s nímž sdílel zájem o tematiku pracovního prostředí a osobitého naplňování „poezie všednodennosti“. Charakterizuje ji syrovými, nevymyšlenými zátišími z dílenského prostředí a fotomontážemi odložených lidských věcí, jež „zbyly“ po člověku.

Od roku 1991 člen Spolku olomouckých výtvarníků.