Po vyučení elektromechanikem studoval v Praze střední průmyslovou školu. V letech 1960 až 1964 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor optika. Rok působil na katedře teoretické fyziky a poté od roku 1965 v laboratořích optiky PřF UP. Vykonával všechny funkce od zodpovědného řešitele až po předsedu Rady stěžejního směru.

Od roku 1968 studijně pobýval a přednášel na univerzitách ve Florencii, v Edinburghu, ve Wroclawi, v Jeně, Římě, New Yorku, Innsbrucku, Grazu, ve Vídni, v Triestu a od roku 1991 v místech, kde se konaly kongresy a mezinárodní konference kvantové optiky, např. Kongres ICO – 17, Taejon, J. Korea (1996).

Od roku 1984 pracoval ve Společné laboratoři optiky UP a Fyzikálního ústavu ČSAV v Olomouci a téhož roku se mu dostalo mezinárodní pocty, stal se voleným členem Americké optické společnosti OSA. V letech 1987 až 1990 vykonával funkci víceprezidenta Mezinárodní komise pro optiku ICO. V roce 1990 byl jmenován profesorem kvantové elektroniky a optiky, stal se vedoucím Společné laboratoře a do roku 1994 vedoucím katedry optiky PřF UP. Rozsáhlá publikační činnost jej zapojila do řad časopisů v zahraničí, např. Journal of Modern Optice, Quantum and Semiclassical Optics. V odborné veřejnosti je znám zejména jako autor 260 vědeckých prací z oboru kvantové optiky a lze dokumentovat na 2000 zahraničních citací na monografie a vědecké práce. Dosud se podílí na řešení mnoha českých i mezinárodních grantů. Díky jeho pedagogické práci a zásluhám o rozvoj české a mezinárodní vědy, stala se Univerzita Palackého v Olomouci, světovým pojmem špičkového centra pro optiku.