Narodil se v rodině ruského legionáře, majora čs. armády. Od útlého dětství pobýval v důsledku otcova vojenského působení na mnoha místech ČSR – v Turčanském Svatém Martině, Komárně, Parkáni, Hranicích a Krnově, odkud se rodina po útěku ze zabíraných Sudet v roce 1938 vrátila do Olomouce. Začal studovat Slovanské gymnázium a záhy přešel na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1946. Poté nastoupil do Vojenské letecké akademie v Hradci Králové, kde však utrpěl těžký úraz, který jej vyřadil z letecké činnosti. Zapsal se na právě otevřenou Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci a studium zakončil v roce 1952 doktorátem. Pedagogickou činnost zahájil jako profesor gymnázia v Přerově, poté učil výtvarnou výchovu, matematiku a deskriptivní geometrii na Slovanském gymnáziu v Olomouci a od roku 1957 souběžně působil jako lektor fotografie na Pedagogické a Filozofické fakultě UP. V roce 1960 založil a stal se prvním ředitelem tzv. Základní výtvarné školy v Olomouci (přejmenované v roce 1962 na Výtvarný obor LŠU), která byla jednou z prvních škol svého druhu v republice a brzy se stala školou vzorovou, všeobecně uznávanou a oceňovanou. Ta slavila úspěchy na akcích UNESCO a INSEA a také pořádala své vlastní výstavy v zahraničí. Dr. Stiborovi se podařilo zavedení fotografie do výuky na LŠU a v roce 1979 mu byla Ministerstvem školství schválena a vydána učebnice „Fotografie na LŠU “, která v roce 1982 získala cenu Českého literárního fondu a byla vydána ve třech doplněných vydáních.

Mimo činnost na Výtvarném oboru LŠU se aktivně věnoval fotografii a dosáhl v oboru mezinárodního renomé, včetně fotografického titulu MFIAP (Maitre de la Fédération Internationale de l’Art Photographique). Z jeho tvorby jsou známé především akty, v nichž přešel od expresivního pojetí z 60. let (cyklus 15 fotografií pro Henry Millera) k romantickým cyklům volně inspirovaným antickou mytologií a dějinami, kde jmény ženských postav Terpsichoré, Bakché, Chloé přes básnířku Sapfó až k hetérám Fryné, Lamiá aj. charakterizuje odlišnosti v pojetí jednotlivých cyklů let sedmdesátých. Věnuje se též fotografiím statických motivů a monumentálním snímkům pro interiéry. Získal celou řadu ocenění a zlatý odznak Svazu českých fotografů. Realizoval na 140 samostatných autorských výstav a zúčastnil se 400 kolektivních výstav nejen v ČR, ale zejména v zahraničí, např. v Americe a Austrálii, samostatně vystavoval v Římě, Mnichově, Vídni, Hamburku, Rize, Moskvě atd. Svými fotografiemi je zastoupen v řadě publikací, které vyšly v New Yorku, ve Švýcarsku, Německu či Belgii. Dosud přednáší na Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. V posledním období se věnuje tvorbě publikací o historii a životě v Novém Hrozenkově.