Odbornou fotografickou školu absolvoval v Prostějově a do roku 1950 pracoval ve Valašském Meziříčí, poté v Přerově a v ateliéru v Olomouci. Stal se fotoreportérem Severomoravského krasu, Moravského Krasu, Čedoku Praha a byl vedoucím fotolaboratoře KV ČSTV Ostrava. Od roku 1966 byl samostatným fotografem a členem Spolku československých výtvarných umělců. Dlouhodobě spolupracoval s prof. Karlem Plickou. Předmětem Smahelova fotografického zájmu byla malebná krajina severní Moravy, církevní i světská architektura a historické objekty.

Vytvořil rozsáhlé dílo, které je uloženo v mnoha publikacích a článcích. Ve čtyřech vydáních obrazové publikace Olomouc ve fotografii reprezentoval krásy i význam tohoto historického města. Krásy severní Moravy podal v publikacích Jeseníky a Beskydy. Mezi jeho nejznámější díla patří barevná publikace Flora Olomouc. V publikaci Litovel představil nejen toto historické město, ale i celé Litovelské Pomoraví. Lidovým zvykům i specifické architektuře starých staveb Valašska se věnoval v publikaci Valašské muzeum v přírodě. V knize Kroměříž ve fotografii ukázal všem nejen krásy i bohatost barokních staveb, ale také malebnost kroměřížských parků a celé oblasti Hané. Na mnoha snímcích zachytil pestrost lidových krojů i tradice hanáckých slavností. Velmi dlouho připravoval publikaci Sousoší Nejsvětější Trojice v Olomouci. Tato publikace nemohla být v době totality z ideologických důvodů vydána.

V letech 1979 – 1990 Rudolf Smahel nesměl publikovat, protože jeho syn Rudolf byl stíhán StB a později odsouzen k nepodmíněnému trestu za šíření křesťanského samisdatu. Ve své poslední publikaci Velehrad, vydané v roce 1990, představil R. Smahel krásy velehradské basiliky i historický význam tohoto místa.