Olomoucký rodák z vily Primavesi Jaroslav Hutka (*1947) je jedním z prvních českých folkových písničkářů, textařů a hudebních skladatelů. Do širšího povědomí nefolkového publika se dostal v listopadu roku 1989, kdy se jeho píseň Náměšť stala jedním z nejvýraznějších symbolů sametové revoluce. Ale atmosféra pospolitosti a porozumění jako by byla přítomna na každém jeho koncertě, kde si publikum rádo zazpívá společně s ním.

Na svou hudební dráhu se vydal v 60. letech. V politicky složitém období, které následovalo po okupaci v srpnu 1968, se Hutka vlastní iniciativou zasazoval o to, aby česká písničkářská scéna i nadále dostávala zasloužený prostor. Proto se stal jedním ze zakladatelů Šafránu, volného sdružení písničkářů, kteří usilovali o možnost legálně veřejně vystupovat. Po stále rostoucím počtu konfliktů s StB a VB se Hutka spolu s ostatními členy tohoto neformálního uskupení rozhodli Šafrán po několika letech působení rozpustit. Hutkův podpis Charty 77, která představovala jednu z nejvýznamnějších akcí opozice proti komunistickému režimu v období normalizace, jako by byl předzvěstí jeho brzkého odchodu do exilu. Zbylé roky komunistické nadvlády tak Hutka strávil v Nizozemí, odkud se vrátil až během sametové revoluce.

Nicméně polistopadový vývoj v republice se Hutkovi také nejeví jako ideální a stává se novým terčem jeho kritiky spolu s konzumním způsobem života nebo snahou rychle zbohatnout. Svou nespokojenost s tehdejší politickou situací vyjádřil také na začátku nového tisíciletí opakovanou kandidaturou do Poslanecké sněmovny (za Balbínovu poetickou stranu a za Stranu zelených). Ve svých satirických písních se vyjadřuje k současné politické situaci dodnes. V roce 2018 oslaví Jaroslav Hutka 50. výročí svého veřejného vystupování.

V jeho hudební tvorbě se dají vysledovat dvě odlišné orientace. Jednou jsou adaptace moravských lidových písní, druhou jeho původní tvorba. Kromě toho je Hutka autorem také několika prozaických textů, např. Dvorky, Plechovka nebo Utkání se skálou.